Obvykle ukazujeme případy, kde hlavní roli hrají strážníci. Tenhle příběh ale vůbec o městské policii není. Hrdinou je v něm někdo úplně jiný.
Zachráncem šestnáctiletého mladíka, který chtěl skočit z lávky na Hlavním nádraží, je šestatřicetiletý Daniel, muž bez domova.
Náhodné setkání se známou po 15 letech mělo začít cigaretou a pokecem. Jenže člověk míní a člověk taky mění. Když si všimli mladíka visícího z lávky, Dan ani na okamžik nezaváhal a běžel mu na pomoc. Jeho kamarádka hledala další pomoc v hale nádraží. Bezúspěšně, všichni spěchali na vlak, šli na metro, potřebovali nakoupit. Strážníci pak dorazili na místo až ve chvíli, kdy už byl mladík v bezpečí. První Danova slova byla: „Jsem se bál, on mi ale pomohl, kdyby ne … Nevím, jak k takovýmu člověku přistupovat, nemám na to žádný vzdělání.“ Celý příběh pak společně s kamarádkou hlídce strážníků odvyprávěli …
Někdy je hrdina ten, do kterého bychom to vůbec nikdy neřekli. Je jedno, jak na první pohled vypadáme, kým jsme, co děláme. Důležité je, jací jsme uvnitř. Danielovi patří obrovské díky, snad mu osud jeho čin v dobrém vrátí.