Za ní vlají dlouhé vlasy, dlouhé šaty. Zalyká se, sotva popadá dech. Postupně z ní dostáváme, že ji na nástupišti v metru napadl úplně neznámý muž, kterého nikdy v životě neviděla.
Žena vypráví přerývaně, skáče ve svém vyprávění sem tam. Oči se jí zalévají slzami.
Stačíme vyrozumět, že ji na nástupišti v metru napadl jakýsi muž ve věku mezi 25-35 lety, s tmavými vlasy a lahví piva v ruce.
Po slovních sexuálních narážkách na její adresu, jejím vymezení se a po jeho opětovném slovním ataku následuje rána pěstí do jejího obličeje a na závěr kopanec. Kolem stojí lidé, kteří dělají, že si ničeho nevšimli. Nahlas zakřičí to první, co se jí dere na jazyk: „Copak mi nikdo nepomůžete?“ Ne, nepomůže. Všichni jsou slepí, hluší, němí. Pro ně se nic nestalo, pro ně se nic neděje. Dokonce od jednoho nedaleko stojícího muže uslyší: „Neřešte to, nestojí to za to.“
Teď tu stojí před námi, lapá po dechu a zmateně se rozhlíží kolem. Útočník prý vyšel z metra ven, někam sem, musí tu někde být.
Procházíme okolí. Na muže mezi 25-35 lety s tmavými vlasy a lahví piva v ruce nenatrefíme.
Žena stále stojí u našeho auta. Celá se třese, oči má zavřené a zpod víček se jí řinou slzy. Odmítá zavolat záchranku, nechce na policii. Tak se jen můžeme zeptat: „Co pro vás teď můžeme udělat?“
„Obejmout! Chci jen obejmout! Chci obejmout!“ Přede mnou stojí žena. Ublížená, uplakaná, ponížená. Před chvílí se jí možná zhroutil svět. Svět, ve kterém jí nikdo nemůže ubližovat. Svět, ve kterém ji nikdo nemůže bezdůvodně napadnout. Svět, ve kterém jí vždy někdo podá pomocnou ruku. Tenhle svět už v její mysli nebude nikdy existovat.
Svět kolem ustupuje do pozadí a říkám jí: „Pojďte sem.“ Objímám jí pevně, tisknu ji k sobě, objímám ji jako svoji ženu. A jako svojí ženě jí po chvilce do dlouhých vlasů šeptám: „To bude dobrý, všechno bude dobrý, to zvládnete. Jste silná ženská.“ Žena stále vzlyká, škrábu ji na zádech.
Kolem nás chodí lidé. Celá situace může v jejich očích vypadat všelijak. Možná budu viset někde na internetu. Možná budu někde na youtube. Co je mi po tom? Je mi to jedno.
Po několika minutách jí pouštím ze svého náručí. Po třech minutách? Po čtyřech minutách? Nevím, je mi to jedno. Na prsou mám mokrou skvrnu od jejích slz. Co je mi po tom? Je mi to jedno.
Nábor
Chcete se stát pražským strážníkem? Tady najdete všechny potřebné informace.
Najdi svého strážníka / vozidlo
Zde můžete najít Vašeho okrskáře, nebo zjitit, zda bylo Vaše vozidlo odtaženo
Tiskové zprávy
Přehled tiskových zpráv
Změna termínu projednání přestupku
Zde si můžete přeobjednat termín pro projednání přestupku.
Pražský strážník
Aktuální číslo a archiv časopisu Pražský strážník
Pohledávky
Byla Vám uložena pokuta tzv. na „složenku“ a nejste si jisti, zda jste pokutu v řádném termínu zaplatili?
Důležité kontakty
Tísňová linka: 156
Příjem SMS oznámení pro neslyšící: 724 003 333
Oddělení kontroly a stížností: 222 025 809
Inspekce Městské policie hl. m. Prahy: 222 025 899
Ředitelství Korunní 98: 222 02 5000 (spojovatelka)
Tiskové zprávy
-
To nebyl dobrý nápad
Napsáno pátek, 25 duben 2025 11:33
-
Taxi tým opět zachránil turistku před taxikářským podvodem
Napsáno čtvrtek, 24 duben 2025 08:53
-
Podivná msta za krádež koloběžky
Napsáno středa, 23 duben 2025 11:08
-
Další hledaná osoba nalezena strážníky
Napsáno čtvrtek, 17 duben 2025 10:44
Sledujte náš instagram
Můj příběh
Příjemný letní den, sluníčko, teplo. Služba je klidná, nic se neděje… S autohlídkou projíždíme svěřené úseky. Při jednom rutinním průjezdu kolem stanice metra k nám z ničeho nic přibíhá rozrušená mladá žena.