IMG 2522 titulkaHaló, haló, proč je koček málo? A tak štěkám jako hrom, ať je koček milion.

Každý si určitě vybaví půvabné vyprávění o Machovi, Šebestové a utrženém sluchátku. A co je na celém příběhu nejpodivuhodnější? Že se vážně odehrál! Věřte, nevěřte, v Česku je kolem milionu koček. Statisticky se tak o jednu kočku dělí čtyři domácnosti.

Postavení a role kočky v lidském světě se měnila s dobou i místem. Zatímco v Egyptě, kde pravděpodobně k její domestikaci došlo, byly uctívány, za evropského raného středověku byly často považovány za věrného služebníka samotného ďábla. Zato dnes jsou v Evropě po psech druhými nejrozšířenějšími domácími mazlíčky.

Připomeňme, že kočičí reputaci začal před osmdesáti lety vylepšovat podnikavý a mazaný kocourek Mikeš z Hrusic, zatímco v jiných dětských pohádkách se bez černého kocoura na rameni neobešla žádná pořádná čarodějnice na úrovni. Přesně tak na většinu z nás působí kočky: někdo je bezmezně miluje, jiný je stejně tak nesnáší. Jen málokomu jsou lhostejné.

Když v tomto časopise nebo na sociálních sítích naší městské policie informujeme o dění a životě v Útulku pro opuštěná zvířata, většinou to bývají články a zprávy z trojského zařízení, které má na starosti péči o opuštěné a ztracené psy. Celkově tento útvar Městské policie Praha dosáhl špičkové úrovně i z evropského hlediska. Přesto měcholupská pobočka se zaměřením především na kočky zůstává mediálně trochu v pozadí. Jako kdyby i tady se promítalo, že pes je u nás přece jen dvojnásobně oblíbenější než kočka. Je známé rčení, že pes žije s člověkem, zatímco kočka vedle člověka.

Zřízení a provoz zvířecích útulků podléhají přísným zákonným pravidlům. Doporučující stanovisko ke zřízení musí vzejít mj. od Státní veterinární správy, která navíc provádí pravidelné kontroly zařízení.

Činnost útulků se řídí především zákonem č. 246/1992 Sb. (na ochranu zvířat proti týrání) a Zákonem o veterinární péči č. 166/1999 Sb. Dovolím si ocitovat preambuli prvně zmíněného zákona: Zvířata jsou stejně jako člověk živými tvory, schopnými na různém stupni pociťovat bolest a utrpení, a zasluhují si proto pozornost, péči a ochranu ze strany člověka.

****************

Pojďme dluh vůči měcholupskému útulku alespoň trochu splatit. Jeho chod má na starosti Bc. Radek Bogdan. Kromě toho řídí i naši odchytovou službu. Na moji úvodní otázku, co zajímavého naposledy chytil, mi říká: „Na odchyty už moc nejezdím, jen když je něco výjimečného. Ale v minulosti se objevil třeba klokan nebo makak, to jsem si nemohl nechat ujít.“ Inu, proti gustu žádný dišputát...

Když nás kolega provádí všemi zákoutími útulku, nepřestává mě udivovat velkorysost, co se týká prostor, vybavení, personálního obsazení, přístupu ke zvířatům. Každá kočka má kotec sama pro sebe. Jen některé kotce, ty větší – které jsou už spíše voliérami – jich obývá několik pohromadě. To už jsme ale na oddělení výdeje a kočky už jsou veterinářem určené k převzetí do péče nového majitele. Všude misky naplněné granulemi a vodou, všude čisto. Jinak se pravidelně krmí konzervami, k mání jsou různé příchutě, v případě potřeby se kočkám dostane speciální diety. V kotcích různé prolézačky a stimulační pomůcky, zvyšující pohodu zvířat. Prostorné venkovní voliéry, v tomto ročním období prázdné. Jednotlivé části útulku stavebně i organizačně oddělené: karanténa – veterinární část – provoz – výdejní část.

Procházíme tou částí útulku, kde má zrovna službu ošetřovatelka Alena. Ptám se jí, zda si dokáže vytvořit vztah ke každé jednotlivé kočce a pamatuje si jména. Alena se ani moc nerozmýšlí a odpovídá: „Jasně, to si piš, v tomhle kotci je Elinka a hned vedle Micinka,“ zasměje se na mě. Mám chuť kolegyni vyzkoušet: „A támhle ta černá kočka se jmenuje jak?“ Kolegyně nezaváhá: „Čertík! Všichni víme, že je to kočička, ale co už s tím teď naděláš...?“ Všímám si, že granule kočkám asi moc nechutnají a Alena potvrzuje, že konzervy jsou žádanější, granule prý „mají jen tak na zakousnutí.“

Během letních měsíců bychom tady napočítali i přes dvě stě koček, teď v zimě několik desítek. Jak se kočka do útulku dostane? „Některé kočky přivezou lidé, kteří je našli. Pro jiné musí zajet pracovníci odchytové služby po oznámení na linku 156. Většina z takto přijatých zvířat je viditelně nemocná nebo zraněná,“ říká mi Radek a pokračuje: „Většinou už jen to, že se ta kočka nechá někým chytit, ukazuje na určitý handicap na její straně. Nebo ty jsi už někdy zkoušel chytat někde v přírodě zdravou kočku? Zkoušel? A povedlo se ti to?“

Co se s každou přijatou kočkou děje dál? Ošetřovatel vypíše evidenční kartu, do které zaznamená, kdy – kde – za jakých okolností byla kočka přijata, zkusí odhadnout její věk a vyfotí ji. Do evidenční karty se zaznamenává i zdravotní stav, popřípadě zákroky. Fotografie přijaté kočky se pak zveřejňuje na webu. Denně je tak na adrese upozpraha.cz k vidění fotografie každé kočky, která se ten den dostala do péče měcholupských kolegů. Můžete si všimnout i tzv. charakteristiky: jedná se o poznámku, zda je kočka ještě v karanténě, nebo už připravená k výdeji. Rozhodnutí o tom, kdy se může kočka vydat, záleží jen a jen na veterináři.

Do útulku se může dostat i kočka, která se majiteli opravdu jen zatoulala nebo se nestačila ze svých toulek vrátit. V takovém případě má majitel čtyři měsíce, aby se o svého miláčka přihlásil. Ačkoliv se kočky povinně nečipují, Radek Bogdan důrazně vybízí, abyste si svoje miláčky očipovat nechali a následně zanesli do evidence podle pokynů, které dostanete od veterinárního lékaře. Vyjde vás to na několik stovek a později může ušetřit mnoho starostí a vylepených plakátků typu: Hledá se... „Vždycky kontrolujeme, zda kočička nemá čip, abychom mohli kontaktovat majitele. Bohužel, čipovaných koček je hodně málo.“ Když se přihlásí majitel, jak doloží svoje vlastnictví? „Snažíme se vyjít vstříc. Takže i fotky, doplněné čestným prohlášením. Je to jiné než u psů – pejsek se s majitelem hned vítá a vidíš, že je všechno v pořádku. Jenže kočka se otočí na druhou stranu a bude uraženě dělat, že tě nezná. Někdy je rozhodnutí o vydání docela těžké.“ Majitelům se kočky vydávají bez ohledu na karanténu.

Další možností, jak se kočka ocitne v Měcholupech, je realizace tzv. kastračního programu. Úřady městských částí vytipují místa se zvýšeným počtem mňoukajících zvířátek a pak požádají o odchyt a následnou kastraci. Odchyt se musí vždycky provádět na městských pozemcích. Čtrnáct dnů předem se na takovém místě objeví vylepené informace o odchytu koček se žádostí, aby si okolní obyvatelé hlídali ty svoje a omezili krmení těch toulavých. Přijde plánovaný den, nachystají se klece, vloží voňavé návnady... „A nic! Protože je lidé předtím schválně překrmí. Kolega držel v ruce klece, chlap na něj řve, ať ty kočky chudinky pustí a kopne ho do rozkroku. Jedna polovina lidí nám za odchyt tleská, druhá polovina nám nadává.“ Pracovníci odchytu se různým obviněním snaží čelit předem: „Ve svém vlastním zájmu natočíme lokalitu i umístění klecí. Dalším krokem je samozřejmě bezchybné vedení veškeré dokumentace, spojené s pobytem u nás. Nakonec natočíme i vypouštění kočky ve stejné lokalitě.“ Kastrací a očkováním projde každá takto odchycená kočka.

V praxi se odchyt děje od dubna do konce září. „Existuje doporučení Ústřední komise pro ochranu zvířat, že v zimě se odchyt nemá provádět. Respektujeme ho, od října do dubna žádné odchyty nerealizujeme,“ končí Radek tenhle exkurs.

Často zde zmiňuji veterinární péči, pojďme se na ni tedy podívat podrobněji. Část objektu, kde dochází k různým vyšetřením a operačním zákrokům, je oddělená od ostatních částí budovy. Za vybavení se rozhodně nemusíme stydět: veterinární ordinace; operační sál; rentgen; speciální mikroskop; počítačové vybavení; laboratorní přístroje na rozbory krve, na biochemické testy, na další různá vyšetření... Veterinář pracuje přímo v měcholupském útulku.

Veterinárním vyšetřením prochází každá přijatá kočka, bez ohledu, jak se do útulku dostala. A když veterináře potkávám na operačním sále, jak čímsi cosi označuje na pravém uchu právě operované kočky, nedá mně to a ptám se, co se děje. „To je jen označení, že kočičku jsme právě kastrovali. Každou kastrovanou kočičku byste měl poznat, když se jí podíváte na pravé ouško. Měla by na oušku mít vroubek asi dva až čtyři milimetry. Nemusí být zřetelný na první pohled, ale je to upozornění, že při příštím odchytu ji už nemusíme zbytečně otevírat. Tohle označení na uchu vychází z doporučení komise pro ochranu zvířat.“ Když se kastrovaná kočka odchytne třeba po čase znovu, odveze se zpátky na lokalitu už druhý den.

Mezi nejčastěji prováděné veterinární úkony patří např. kastrace A jiné nejčastější veterinární úkony? Ošetření koček po střetu s autem nebo pádem z výšky, kdy se pánevní kost utrhne od kosti křížové a kočka nemůže vůbec pohybovat zadníma nohama. Častá zranění jsou fraktury pánve, čelisti, k tomu vnitřní krvácení, u starších zranění bakteriální infekce...

Po každém zákroku následuje dávka antibiotik. Vyposlechnu si přednášku na téma „Zdravotní péče o kočky“. Škoda, že rozsah článku je omezený, využil bych asi tři čísla časopisu. Mimo jiné se dozvídám, že kočky jsou velmi specifické pacientky, co se týká infekcí... Věděli jste třeba, že takové AIDS mají jen tři druhy savců? Lidé, opice a... a... a... a ano, už jen kočky... Kočka po odchytu dostane také přípravky proti cizopasníkům a očkování proti zásadním chorobám: vzteklině a několika druhům viróz.

Z pohledu veterináře jsou nejhorší právě kočky z odchytu. V těchto komunitách je pak přenos infekce mnohem rychlejší než mezi tzv. kočkami domácími. Veterinář mě upozorňuje ještě na jeden zajímavý aspekt: některé kočky jsou tak zvyklé na svobodu, že po zavření do klece hynou. Nesnesou ztrátu svobody. Neunesou stres z neznámého prostředí. U zvířete platí, že ve stresu je organismus naladěný jen a jen na přežití. Několikadenní či několikatýdenní stres kočku vyčerpá takovým způsobem, že už to její organismus nevydrží.

Karanténa je tady minimálně čtrnáct dní. Její přesnou délku určuje veterinární lékař podle aktuálního zdravotního stavu. K adopci se dávají pouze kočky bez klinických příznaků onemocnění. Při samotném výdeji je přítomen veterinární technik, který náhradního majitele seznámí se zdravotním stavem zvířete a provede výstupní prohlídku. V ojedinělých případech se ale může stát, že se nemoc projeví po delší době. „V těchto případech si nepřejte vědět, co si pak musíme vyslechnout.“

„Pane doktore, platí rčení, že kočka má sedm životů?“ - „Ano, platí. Bohužel, k nám se dostane až s tím životem úplně posledním. Přivezli nám kočku, které vlak „amputoval“ nohy – přežívala prý vedle trati další dva dny bez končetin, bez ohledu na ztrátu krve. Dostanou se sem kočky, které po střetu s autem ležely bez potravy, nemohoucí několik dnů v příkopu. Chcete slyšet další příklady sedmi životů?“ Ne, děkuji, pro ilustraci mi stačily tyhle.

Přejděme raději k příjemnějším věcem. V roce 2018 se třeba podařilo vrátit původním majitelům sto čtyřicet dva koček. A také se podařilo šesti stům dvaceti šesti kočkám najít náhradního majitele. Z mého pohledu ohromující číslo.

Jak dlouho vůbec trvá, než si na webu vystavené kočky zájemce všimne a odveze si ji domů? Slova se ujímá kolega Bogdan: „To je různé, záleží na mnoha věcech. Hodně záleží na věku, čím méně, tím lépe. Ve věku deseti let už je kočka považovaná za starou. Záleží i na barvě, popřípadě jestli vypadá jako čistokrevná.“ Pokud byste si chtěli nějakou kočičku z Měcholup odvézt, sledujte naše stránky upozpraha.cz – každý podvečer jsou aktualizovány a třeba právě kočka, která se vám líbí a zatím je v karanténě, bude už zítra ráno v devět hodin připravená k výdeji. Za cenu očkování dostanete kočku kastrovanou, očkovanou, ošetřenou, s očkovacím průkazem. Buďte jí hodným majitelem.

JU

Vložte registrační značku (SPZ) vozidla.
Například 1L2 3456, AHP 50-25

RZ:

 

Zadejte název ulice, popř. i číslo popisné:
Například Biskupcova 2

Pražský strážnik

 

titulka září web

V novém čísle vám přinášíme reportáž z činnosti strážníků na Praze 1, dále rozsáhlý článek o útoku psa na člověka, podíváme se na problematiku koloběžek v metropoli a mnoho dalšího...

archiv (od roku 2004)