01

Nábor

Chcete se stát pražským strážníkem? Tady najdete všechny potřebné informace.

05

Najdi svého strážníka / vozidlo

Zde můžete najít Vašeho okrskáře, nebo zjitit, zda bylo Vaše vozidlo odtaženo

02

Tiskové zprávy

Přehled tiskových zpráv

06

Změna termínu projednání přestupku

Zde si můžete přeobjednat termín pro projednání přestupku.

03

Pražský strážník

Aktuální číslo a archiv časopisu Pražský strážník

04

Pohledávky

Byla Vám uložena pokuta tzv. na „složenku“ a nejste si jisti, zda jste pokutu v řádném termínu zaplatili?

Tiskové zprávy

Sledujte náš instagram

„Časofon“

Untitled 321231231312231321231231Je to 100 let, co se na křižovatku postavil první strážník a začal řídit dopravu. My dneska dopravu neřídíme, ale pouze usměrňujeme. Napadlo Vás někdy, jak by se na dnešní práci strážníka, na jeho společenské postavení, výstroj a řešené problematiky, díval prvorepublikový strážník? Jestli ano, přečtěte si fiktivní rozhovor strážníka Alfonse Hrudky a Tobiáše Malého v rozhovoru s názvem „Časofon“.


Dobrý den vážení posluchači. Je to skoro rok co Elon Musk vynalezl časofon. Tedy přístroj, díky kterému je možné spojit se telefonicky s lidmi z minulosti. Od té doby jsme v našem pořadu přivítali mnoho zajímavých osobností. Pro dnešní den přijal pozvání zkušený pražský četník z roku 1928, pan Alfons Hrudka. Dobrý den. Slyšíme se dobře?

A. H. - Na dálku ruku líbám, milostivá paní. Já Vás slyším dobře.

To jsem ráda. Jako třetího do diskuse jsem si dovolila pozvat taktéž zkušeného pražského strážníka pana Tobiáše Malého. Ten k nám přišel osobně do studia a já ho tedy vítám. Dobrý den.

T. M. - Dobrý den. Děkuji za pozvání.

Rádo se stalo. Ještě než se pustíme do živé diskuse, chtěla bych se jménem celé redakce distancovat od výroku pana Adolfa Hitlera z minulého týdne. Jeho výroky odporují principům, na kterých je postavena tato stanice a po zasedání Rady pro televizní, rozhlasové a časové vysílání pan Hitler obdržel ban na dobu neurčitou.
Ale zpátky k Vám pánové. Od bodu, kde se právě nacházíte a vykonáváte svou práci strážníka, vás dělí 91 let. Čím si myslíte, že je služba v době toho druhého rozdílná nebo naopak co si myslíte, že se nezměnilo? Prosím začněte vy, pane Hrudko.

A. H. – Těžko hovořit. Nejsem žádný učený pán. Ale myslím, že mord a zlodějina budou v každé době. Jak říkala moje babička. Budiž jí země lehká. Ďábel nikdy nespí a lidé duchem jsou slabí. Možná ještě ta čeládka co všemožně nepořádek dělá. Vzdorné mládí tu také bude vždy.

Dobře. A co váš názor, pane Malý?

T. M. – No já mám na rozdíl od kolegy zpětnou perspektivu, takže vidím spoustu rozdílů. Kolega asi neřeší špatné parkování, sprejerství, GDPR nebo nebezpečnou jízdu na sdílených koloběžkách. A docela by mě zajímalo, jak se stavíte k drogám. Několikrát jsem četl, že se například kokain běžně užíval a předepisoval dokonce jako lék.

A. H. – Přiznám se, že nemám páru, o čem mluvíte.

Sprejerství znamená malování obrazů a nápisů na veřejná místa, kde je to zakázáno. A to pomocí barvy ve spreji. Proto sprejerství.

A. H. – Tak to je nejčko jiná. Taky se nám tu objevují nápisy barvou. Nejčastěji vyvolávající padlou monarchii. Nebo děti kreslí křídou. Ale to smyje časem déšť. A kokain lze skutečně zakoupit v lékárně na recept. Myslím, že se doplácí 12 korun. Nevidím v tom problém. Co se týče špatného parkování. Občas řešíme kočí a vozky, co si do vlasů vjedou, protože si jeden nárokuje místo toho druhého, ale nejde o to, že by nebylo dost místa. Spíš jde o princip. Teď, když jsme začali rozebírat povozy. Řekl bych, že kolega bude v budoucnu řešit hodně problémů spojených s dopravou. Já už to vidím teď, když jsem byl malý, tak byl automobil snad jediný ve městě, teď jich jezdí a pořád přibývají. Přibývají i povozy, nepřehledné situace a sváry. Museli jsme dokonce zřídit speciální oddíl četníků zabývajících se jen dopravou. Ale to je řehole, sprostej jako panský kočí se neříká jen tak.

T. M. – No asi byste nevěřil, ale dnes jsou v každé rodině 2-3 auta a v mnoha částech Prahy prakticky nezaparkujete. Problémy spojené s dopravou vyplňují velkou část našich povinností. A šoféři nejsou o moc slušnější, spíše naopak.

A. H. – Panenko Marie bolestná. Začíná mi být z té představy nevolno.

Jestli mi pánové prominou, dovolím si do toho vstoupit. Pane Hrudko, vydechněte a za 5 minut se vrátíme po reklamách.
Jsme zpět. Pan Hrudka mě mimo záznam ujistil, že už je v pořádku a já jen připomínám těm, co si nás zapnuli se zpožděním, že dnes si povídáme se strážníkem z dob První republiky a strážníkem současným.
Pánové, nyní bych Vás ráda poprosila o stručný popis vaší výstroje. Myslím, že srovnání by mohlo být pro posluchače zajímavé. Tentokrát prosím začněte vy, pane Malý.

T. M. – Dobře. Standardně každý strážník fasuje kanady, ponožky, kapsáče, trička pod košili, košili, klasická trička, basebalku, baret, pásek, teleskopický obušek, pouta, baterku, vysílačku, slzák, taktickou vestu, ruční zbraň, osobní kameru a vysílačku. Pravděpodobně jsem na něco zapomněl, ale je toho opravdu hodně. Ještě je potřeba dodat, že někteří kolegové nakupují vybrané součásti vybavení soukromě. Například preferují jiný typ pásku nebo pouzdra, ale v zásadě jsme jednotní. Nevím, zda do toho počítáte také auta, motorky ...

A. H. – Opět nemám u většiny názvů ponětí, o co jde. Je jedna z nich šavle? A co puška?

T. M. – Není. Šavle se nenosí a puška také ne. Máme pouze ruční zbraně.

A. H. – Šmarja. Nedovedu si představit službu bez šavle. To je symbol autority a ruční zbraně máme jen při výkonu zvláštní služby. No, abych se vrátil k otázce. Klasicky nosíme čepice, blůzu, rovné kalhoty, kožené boty a rukavice, služební závěsník na šavli a bodák, brašnu na náboje a služební brašnu. Z výzbroje pušku, krátkou šavli a bodák. Teď jsem si uvědomil pane kolego. Říkal jste automobily?

T. M. – Ano. Máme rozsáhlý vozový park a běžně používáme ve službě auta.

A. H. – To není možné. Tady mají automobily jen zámožní továrníci, státníci, herci. To je ve vaší době strážník tak ceněné povolání?

A tady bych do toho ráda vstoupila, jestli se nezlobíte. Pan Hrudka otázkou sám nakousl téma, které jsem chtěla záhy otevřít. A to, jaké si myslíte, že má strážník společenské postavení v době toho druhého. Poprosím opět prvního pana Hrudku.

A. H. – Já to nejdřív vezmu ze svého pohledu. Tady je četník vysoce ceněné povolání. Kdo se do sboru dostane, má obrovské štěstí. Zajistí mu to dobré společenské postavení, bydlení, slušný plat a ty ženy, ach ty ženy, jak vidí uniformu, celé se poblázní. Služba má sice i svá úskalí, ženit se smíme jen s povolením nebo je zakázána práce mimo pracovní dobu, abychom se nevysilovali. Ale určitě to stojí za to. No, a když slyším vás, kolego. Kolik k tomu máte vybavení, že jezdíte automobily a za tu dobu si troufám říci, že musela i společnost pokročit. Tak se nebojím říci, že musíte být prakticky společenskou smetánkou.

T. M. – Kolega promine, ale musím se smát. Dnes je to zhruba tak: cca 40 procent lidí nás vnímá extrémně negativně, protože jsme nástroj persekuce. Další velká část lidí nás, řekněme, uznává jen do doby, než se s námi střetnou. Pokuta pár stovek udělá i ze sympatické dámy rozběsněnou hydru. Pozitivních reakcí se dočkáme snad jen, když zachraňujeme labuť přecházející přes rušnou silnici. A mluvit o štěstí, že rozšíříte naše řady? Máme dlouhodobý obrovský podstav a těžko sháníme další adepty.

A. H. – Musím se zeptat. Co se to stalo s vaší dobou?

Technik hlásí přetížení časofonu. Tím tedy pro dnešek končíme. Oběma pánům děkuji za jejich čas a myslím, že poslední otázka byla opravdu trefná. Do příštího vysílání se pokuste, milí posluchači, zamyslet. Co se to děje s naší dobou?, Děkuji a na slyšenou.

Mapa obvodních ředitelství Městské policie hl. m. Prahy